Život člověka v kulturní společnosti si nelze představit bez květin. Květina ho provází od narození - otec nebo nejbližší příbuzenstvo obdarovává rodičku kyticí květů. Květiny provázejí dítě při první cestě do školy, u věřících jsou přítomny při významných obřadech, jako je křest, první přijímání, konfirmace nebo biřmování, jsou nedílnou součástí výzdoby oltářů a chrámů. Prakticky všechny významné životní předěly, např. maturitu a promoce si bez květin těžko představit. Jen málo manželů zahajuje společný život bez krásné svatební kytice. Kytičkou se připomínají narozeniny, svátky a další významné události. Kyticí květů se děkuje lékařům a sestřičkám za péči, kytička se přináší paní domu při přátelských i oficiálních návštěvách, kyticí nebo věnci květů se oceňují výkony dramatických i hudebních umělců, nechybí při vernisážích výstav. Květiny se pro jejich symboliku, krásu a pomíjivý charakter nepovažují za dar, jímž je možno podplácet. Nejen honosná kytice orchidejí okázale prezentovaná v bohatých domácnostech signalizuje vztah ke květinám, i prostá kytička fialek nebo lučního kvítí svědčí o tom, že rodina žije v lásce a pohodě. Motto: Kulturní úroveň národa se pozná podle jeho vztahu ke květinám. Plně platí, že "nemáš-li dostatek slov, nebo se ostýcháš mluvit příliš cituplně nebo vznešeně, řekni to květinou". A tak i nesmělý nebo zdánlivě obhroublý a city skrývající mladík může přinést své milované květiny, které mluví za něj. Květiny jako projev úcty a lásky provázejí člověka i při jeho poslední cestě, tj. pohřbu, a není rozhodující jejich množství, ale s jakou láskou byly věnovány. Úcta a láska vyjadřována květinami pokračuje až za hrob. Na místa věčného odpočinku přinášíme vzpomínkové kytičky a pečlivě ošetřujeme živé květiny. V kulturní společnosti symbolizuje květina ty nejkrásnější lidské vztahy a provází člověka od kolébky až do hrobu a ve vzpomínkách pozůstalých ještě dlouhá léta.